Vytápění objektů může mít mnoho podob. Existuje několik systémů vytápění, lišících se druhem paliva, provedením a umístěním topidel, způsobem rozvodu tepla do místností, topným výkonem , náročností na odtah spalin, způsobem obsluhy a doplňování paliva apod. Hlavní funkcí je – zajistit s co nejnižšími provozními náklady na topení a požadavky na obsluhu v budově co nejvyšší úroveň tepelné pohody pro jeho obyvatele. Vzhledem k tomu, že každý dům má jiné podmínky pro využívání zdrojů tepla, jsou i jednotlivé druhy vytápění dosti odlišné a při rozhodování pro ten správný otopný systém hrají roli jak finanční možnosti investora, tak i dostupnost paliv a energií v místě objektu.
Základní dělení otopných systémů, kterými se zabýváme:
- Lokální vytápění – vytápění jedné místnosti jedním topidlem – obvykle přímotopem bez rozvodů tepla a otopných těles
- Etážové vytápění – jedním topidlem se systémem rozvodů tepla a otopných těles vytápí více místností jednoho bytu nebo patra
- Ústřední vytápění– jedno topidlo vytápí několik bytů a pater jednoho objektu
Podle způsobu přenosu tepla do místností
- Vytápění otopnými tělesy – systémem rozvodů tepla se teplo od topidla přenáší do systému otopných těles (radiátorů), které předávají teplo do místností
- Podlahové vytápění – systém trubek umístěných v podlaze předává teplo do místnosti bez otopných těles přímým přestupem tepla do podlahy. Počítáme do něj i podlahové konvektory.
Charakteristika jednotlivých druhů vytápění obytných domů
Lokální vytápění
patří mezi nejjednodušší, a mnohdy i nejvhodnější způsob vytápění jedné či více místností. Zdrojem tepla je topidlo, které je zároveň i topným tělesem. Toto pak předává teplo do celé místnosti. Proto se tento systém vytápění používá hlavně v objektech s občasným užíváním, nebo v menších účelových objektech. Výhodou lokálního vytápění je rychlá instalace topidla bez nutnosti budování rozvodných systémů tepla, jednoduchá obsluha a nízká pořizovací cena. Nevýhodou je nutnost samostatné obsluhy každého topidla a obtížná regulace.
Etážové vytápění
je otopný systém založený na jednom topidle, které vyrábí teplo rozváděné trubkovými rozvody tepla do otopných těles nacházejících se ve stejné rovině jako vlastní topidlo (bez přestupu rozvodů tepla do dalších podlaží).
Výhodou je vysoký komfort bydlení, snadná regulace teploty v bytě a skutečnost, že náklady na vytápění platí jediný uživatel (který je tímto motivován k hledání úsporných opatření proti únikům tepla). Nevýhodou jsou vyšší náklady na vybudování otopného systému
ústřední vytápění
je nejčastěji využívaný systém topení v obytných domech.
Topidlo je umístěno obvykle v samostatné místnosti (kotelně) a rozvody topení je teplo rozváděno do dalších podlaží domu, kde je předáváno do místností sestavou otopných těles. Výhodné řešení pro vytápění celých domů, teplotu v celém domě lze snadno regulovat a celou obytnou plochu domu je možné využít k bydlení. Nevýhodou jsou ztráty v rozvodech tepla a nutnost rozúčtování tepla na všechny vytápěné bytové jednotky.
Vytápění otopnými tělesy
(tzv. radiátory) je nejčastěji využívaným způsobem přenosu tepla z rozvodné soustavy do místností. Používá se prakticky u všech druhů vytápění místností, kromě lokálního vytápění a podlahového topení.
Otopná tělesa jsou nejčastěji napojena na společný systém trubkových rozvodů topného média, ohřívaného jediným topidlem. Každé otopné těleso je opatřeno samostatným regulačním prvkem (škrticím ventilem), případně je regulace výkonu otopných těles zajišťována společně prostorovými termostaty, ovládajícími přímo centrální topidlo. Otopná tělesa mohou být různého provedení – v různém poměru zajišťují přenos tepla do místnosti buďto sáláním anebo prouděním ohřátého vzduchu (konvekcí) či jejich kombinací. Speciální skupinou otopných těles jsou přímotopy, které nejsou propojeny navzájem společnými rozvody tepla, ale pracují samostatně – proto se řadí také mezi lokální topidla.
podlahové vytápění
je speciálním druhem etážového nebo ústředního vytápění, u něhož se nevyužívá radiátorů, aleteplo je rozváděno po domě soustavou trubkových hadů uložených pod podlahou.
Rozvody tepla jsou tak zároveň otopnými tělesy, jelikož předávají teplo z topného média do místností po celé své délce. Podlahové topení je oblíbené pro své výhody, k nimž patří nízké ztráty tepla, nižší teplota vzduchu v místnostech potřebná pro dosažení tepelné pohody, nízká prašnost v místnostech a příjemný pocit stále teplých chodidel. Mezi nevýhody patří náchylnost méně vytápěných vlhkých částí bytu k tvoření plísní (lze jí zamezit dokonalým vysušením zdiva a natažením rozvodů tepla důsledně v celé ploše bytu) a velká tepelná setrvačnost místností.